Konference Důstojnost romské ženy, kterou pořádá Platforma pro včasnou péči mě nabila přesvědčením, že i u nás jdou dělat věci jinak.

Co jsem se vrátil z Finska, tak přemýšlím, jak vytvářet prostor, ve kterém dochází k hlubokému pochopení a vnitřním posunům v našich přesvědčeních. Jednou z odpovědí je využití příběhů, které umožňují sdílet perspektivy přes úplně rozdílné kontexty, ve kterých žijeme.

Na konferenci o důstojnosti romské ženy chci poslouchat autentické příběhy romských žen. Chci, aby ony seděly v panelu. Chci poslouchat, jak se v současné době studuje romským studentkám na univerzitách a jak se to mezigeneračně mění.

Zároveň se svojí strukturovanou hlavou pozoruji, jak je pro mě těžké poslouchat, pouze otevřené a empaticky poslouchat a nesnažit se hned tvořit závěry a škatulky.

Díky, za tohle učení. Přál bych ho nám všem. Cítím, že potřebujeme více hlubokého naslouchání o autentických příbězích a méně expertního vysvětlování, jak svět funguje. Pak se věci začnou otvírat a měnit. ♥️